Domů Ášramy Bólá Gúda ášram

Bólá Gúda ášram

Tento ášram se nachází 5 km od ášramu šrí svámího Mádhavánandy v Nipalu, v okrese Pali. Na tomto místě prováděl šrí Díp Nárájan Maháprabhudží speciální tapasju (askezi) odepírání si spánku po dobu 12 let a šrí Mangíláldží zde dosáhl átmá džňánu.

Bhagván šrí Díp Nárájan Maháprabhudží a jeho následník šrí svámí Mádhavánandadží.

Jedna ze vzácných fotografií (kreslená verze) vytvořená během dvanáctileté sádhany v Bólá Gúda ášramu.

Následující příběh je výňatkem z Líly Amrit. Příběh je až dodnes opětovně vyprávěn šrí Šankarem Singhem, který byl v době, kdy se vše odehrávalo, ještě dítě:

Satsang na Krišnovy narozeniny v Bólá Gúdě

V době svátku Džanmastami, oslavy při příležitosti narozenin Boha Krišny, pobýval Maháprabhudží v Bólá Gúda ášramu. Na tuto slavnost se chtěl se svou rodinou vydat obchodník Set Rup Čandadží z Bivalije, stejně jako Thakur Bhur Singhdží a pandit Džíva Rádžadží z Džaj Singh Gudy, všichni si totiž přáli spatřit Maháprabhudžího.

Večer opustili své domovy a cestovali s volským potahem do Bólá Gúdy. Jejich cesta vedla korytem řeky, které obvykle bývá suché, ale kvůli monzunu bylo zaplaveno. Zvířata a těžký vůz se začali ve vodě potápět a byli unášeni silným proudem. Oddaní ze strachu o své životy hlasitě volali k Maháprabhudžímu o pomoc.

"Pane, pokud nás nedokážeš zachránit z této řeky, jakou máme naději překročit oceán nevědomosti? Prosím, nenech nás utopit se v této povodni. Jsme na cestě, abychom tě spatřili!"

A z hlubin svých srdcí společně zpívali mantru,

ÓM PRABHU DÍP NIRANDŽAN SABA DUKHA BHANDŽAN

"ÓM Maháprabhudží, zářící Světlo, zachraň nás od všeho zlého!"

V tu chvíli se stal zázrak. Taženi neviditelnou silou, volek i vůz bezpečně přistáli na protějším břehu. Ještě mokří a třesoucí se strachem z utrpení, ohrožujícího jejich život, se spojili do skupinky k děkovné modlitbě, potom pokračovali v cestě, aby spatřili svého božského dobrodince.

Po příjezdu do ášramu chtěli Maháprabhudžímu vyjádřit své poděkování, ale ještě než se zmohli na slovo, Maháprabhudží k nim promluvil s předstíranou vážností.

"Toto je celá vaše důvěra ve mně? Vždy jsem si myslel, že jste ve své víře pevní, ale vy jste plní strachu! Já jsem neustále s vámi, tak proč se bojíte o svůj život? Stužka života je stále v rukou gurudéva. Pouze on vás může zachránit z každého nebezpečí."

Po celou noc se konal radostný satsang. Zatímco venku padal z nebe studený monzunový déšť, uvnitř ášramu to sálalo vřelou oddaností a hudbou. Když se lámal den, žáci byli stále hladoví, ale v ášramu bylo pouze jedno ohniště, které se kvůli nepřetržitému lijáku nedalo použít. Někteří žáci se chtěli vydat do vesnice požádat o teplé jídlo.

Maháprabhudží vnímal tyto myšlenky jakoby byly vysloveny nahlas.

„Není nutné obtěžovat vesničany. Déšť brzy ustane na tak dlouho, jak vám potrvá uvařit a najíst se, pak se znovu spustí, aby vám umyl nádobí! Dám pokyn Bohu Indrovi, abyste nebyli rušeni při jídle!“

V okolí ášramu okamžitě přestalo pršet, ale ve vesnici pršelo dál. Jaký nádherný zážitek! Zatímco kolem nich se blýskalo a burácely hromy, vařili a nerušeně pojídali své jídlo. Když skončili, nechali nádobí být a jak bylo slíbeno, začalo opět pršet a talíře byly čistě umyté!